To, co bývalo před lety samozřejmostí a na co se většina třídy těšila, už dnes tak běžné není. Učitelé si na sebe nechtějí brát tak velkou zodpovědnost a špatně se hledá další dozor, který by jel s sebou. Děti jsou rozjívenější a dá se jim (prý) méně věřit. No, rozhodně riziko požití alkoholu, drog nebo sexuálního kontaktu mezi mládeží je větší.

Proto jezdí na školní výlety nebo školy v přírodě žáci prvního stupně ještě poměrně pravidelně, ale od druhého stupně už je to méně a méně. Záleží to opravdu na učiteli, jakou má ve své žáky důvěru a zda si na pobyt mimo budovu školy troufne.

Za mých mladých let bývaly výlety i několikrát ročně. Jeden nebo dva oficiální a pak i nějaké víkendové pobyty neoficiální, kdy jsme se domluvili s našimi oblíbenými (mladými) učiteli a vyrazili společně někam na chalupu. Byli jsme studenti gymnázia a taky se popíjelo, kouřilo, líbalo se spolužákem a chodilo večer na diskotéku, ale netroufli jsme si nějak výrazně důvěru v nás vloženou zklamat.

Výlety se podnikaly většinou někam do přírody. Byly často na vícero dní, tudíž hodně pod stan do kempu nebo, jak už bylo řečeno, někam na chalupu. Program vymýšlel na nižších stupních učitel a později už my sami. Nepamatuji si, že bychom se nějak nudili nebo se něčeho nechtěli zúčastnit.

Dnes mládež často ohrnuje nad nějakým výletem do přírody nos. Potřebují speciální zábavu, kterou jim ideálně někdo připraví a naservíruje. O programech, které za tímto účelem organizují specializované firmy, se dočtete více na .

Pravidelně probíhaly také kurzy školy v přírodě a lyžařského výcviku. Bylo jen málo těch, co na ně, většinou ze zdravotních důvodů, nejeli. Dnes je problém takový kurz jednou třídou naplnit a zájemci se hledají napříč několika ročníky. To už pak bohužel moc není o udržování kolektivu. Na vině jsou často finance, ale také prostě nezájem ze strany dětí i rodičů.