Všechny generace využívají internet. Ty starší pravděpodobně trošku méně, ale využívají. Počítač má doma každý a každý jej využívá trochu jinak. Mladí převážně paří hry, staří se dívají na filmy, brouzdají a hledají své známé. Ale každý je mrzutý, když to nefunguje, jak to fungovat má. 

Není se co divit. Jakákoli nefunkčnost dokáže pěkně nadzvednout mandle. A to každému. 

Ne každý však reaguje stejně. Někdo to trpělivě zkouší znovu a znovu, jiný volá na podporu a třetí nadává. Pak jej ještě jeden typ, mezi které sebekriticky řadím i sebe, a to takový, že to sice párkrát zkusí, ale poté bere do ruky jedné sekeru, do druhé kladivo a do třetí ruky dynamit. Pokud nepomůže ano kladivo ani sekera, nastupuje ruka s dynamitem. Tím je problém odstraněn jednou pro vždy, obyčejně však i s bytem či kusem baráku. 

Existují také šťourové, kteří uchopí do ruky šroubovák a nahlížejí pod pokličku. Třeba počítače. Na notes, tedy na notebook si troufne málokdo. Kdežto krabice láká k nahlédnutí. Co tam může být? Co se tam ukrývá? A pak následuje zklamání, protože trpaslíčkové s písmenky tu neběhají a pohled sem je spíše takový fádní. Odvážlivec dloubne tu a onde šroubovákem a pokud má štěstí, nenadělá více škody, než už tam naděláno je. Za nejlepší je pak všeobecně u techniků považován nápad vyloupnout šroubovákem chladič od procesoru a posléze vyrvat i procesor z matice. Kdyby to dotyčný neudělal, tak opraváři nemají co žrát, jak by řekla paní Zázvorková. 

Nu, to se pak musí krabice našroubovat zpět a to, co se podařilo odšroubovat nebo urvat nasypat do sáčku a odnést do nejbližší opravny. Zde si počkáte na sanitku, protože cena za složení a opravu s vámi praští o zem. A to všechno zavinilo nakukování někam, kde amatér nemá co hledat. V počítačové skříni skutečně není skoro nic, co byste mohli jen tak, na koleně, opravit.